Bydlím v domě, který nemá zevnitř kliku

Po privatizaci domu se začala plánovat jeho rekonstrukce. A hned se začaly projevovat náznaky nesmyslné uniformity. Všechny balkóny budou do spodní půlky zabetonovány a do horní půlky zaskleny. Výjimka není možná. Prý to nařídil mětský architekt, aby všechny byty vypadaly stejně. Balkónová okna jsou sice možná hezčí, než mříže, ale pro člověka, který bydlí v přízemí, je to neprostá tragédie. Skla prý plní bezpečnostní účel úplně stejně dobře. To je možné, ale jenom, když jsou zavřená. A jsou-li zavřená, narozdíl od mříží nevětrají. Chcete-li se tedy cítit bezpečně, nezbývá vám nic jiného, než se přes léto uškvařit.

Mají-li všechny balkóny vypadat stejně, měli by zřejmě všichni obyvatelé nosit také stejné oblečení a na povel jej ve stejný okamžik vyprat a pověsit na šňůru a pak na povel opět sundat.

Během plánů rekonstrukce také zaznělo, že budou do domu instalovány kamery. Kdosi se zeptal, kam až ty kamery budou. Odpověď je na snadě. Až do ložnice. A bude se kontrolovat, jestli nosíte trenky podle rozpisu, abyste nenarušili architektonickou stejnost fasády domu.

Největší pecka ale přišla při hlasování o rekonstrukci vchodů. Už před ní bylo obyvatelstvo donuceno vchody neustále zamykat. No, dobře. Je to sice nepohodlné, ale dejme tomu, že to může plnit jakýsi bezpečnostní účel. Dnes se již dají pořídit samozamykací zámky, které se po zaklapnutí dveří zamknou, takže se tím obyvatelé domu nemusí zdržovat. Doufali jsme, že něčeho takového se po rekonstrukci dočkáme i my. Marně. Místo toho jsme dostali dveře, které jsou tak těžké, že malé dítě nebo slabší člověk se bez doprovodu nemá šanci dostat ven. My, co slabší nejsme, se zase při každém otevírání dveří bojíme, abychom nezomili klíč v zámku. Ano, slyšíte správně. Klíč v zámku. Ten je totiž potřeba, protože dveře nemají zevnitř kliku. Pravda, nemusíme již za sebou zamykat, bez klíčů v ruce ovšem dům stejně neopustíte. Celá logika prý spočívá v tom, že dostane-li se zloděj dovnitř, nedostane se alespoň ven.

Tady je na místě vrátit se ke kamerám. Ty totiž slouží k tomu, že dostane-li se do domu zloděj, vendal nebo sprejer, dá se ze záznamu zpětně vystopovat, kdo ho do domu pustil. My, kteří máme špatnou paměť na obličeje, se tak dostáváme do situace, kdy nesmíme podržet dveře nikomu, kdo jde za námi, protože bychom se tím vystavili nebezpečí potenciálního postihu. A tak musíme sousedům zaklapnout před nosem. A nebo vyčkávat v křoví, až nebude nablízku nikdo, kdo by se mohl dožadovat vstupu do domu. Rozhovor by pak mohl vypadat třeba takhle:
“Dobrý den, já jsem si zapomněl klíče od bytu…”
“Jo, to máte blbý,” klap.

Nejlepší ale je, že celou věc s dveřmi bez kliky si odhlasovali sami obyvatelé domu, z nichž většina nebydlí v přízemí. Jen si to představte. Když k vám přijde někdo na návštěvu, musíte dojít až dolů ke vchodu, abyste ji pustili dovnitř, a když vás opouští, musíte znovu dolů, abyste ji pustili ven.

Tneto týden nám začali opravovat výtah. Doufám, že všem, kteří zvedli ruku pro návrh, přijde co nejvíce návštěv.