Půlka talíře 

Otylý básníku,
přej si a vše se splní.
Okamžik zániku,
co bylo, že už není.
Obava ze strachu,
obava z budoucnosti.
Dávno již do prachu
zapadly lidské ctnosti.
Obava z nemocí,
z virů černého moru,
z válečných emocí
a nebo z hladomoru.
Bojím se sebe sama,
součásti lidstva světa,
mizí už za horama
zlá nevyřčená věta,
všude kolem je dusno,
že vzduch dal by se krájet,
monopol na nevkusno
a na letecký nálet,
dějí se divné věci,
snad přišel konec Země,
zbývá už jen se svléci
- servěte hadry za mě.
Poslední pilíře
ze zbořeného dómu
- tohle je k nevíře
a co víc dodat k tomu.
Pod bustou kacíře
dvě nedopité flašky.
Kůl z trosky pranýře
zbyl z nedohrané frašky.
Bojovat za zvíře,
bojovat za pána,
který je slepý.
Jen půlka talíře
byla jim rozdána
- zůstaly střepy.