Partitura 

Klávesnice se barví do červena,
ne, není rudá studem,
je lepkavá a zkrvavená
a mraky černé v nebi rudém
dál pláčou síru nad osudem
a vítr v koutech kvílí, sténá.

Dál kloužou prsty po klávesách
v šílené touze dohrát konce,
v rytmu taktů je dlouhý přesah,
v němž ruka šátrá po portmonce
a z dálky dnů je slyšet honce,
jak střílí zvěř na konci lesa. 

Hraješ však dál, tak vidíš, přece
máš sílu ještě po té túře,
há, dé, fis, cé, cis, bé, á, é, cé,
věříš, že nebude už nikdy hůře…
a potom ticho po pomlce
- ne pomlka, to chybí stránky v partituře.