Díky

Cením,
žes vyslyšela moje slova,
že o mně zas a znova
pečuješ v běhu denním.
Však nestarej se o mě zase příliš,
já nechci moc,
chci s tebou strávit jenom chvíli
a nebo celou noc.
Jsi pro mě anděl bílý.
Chci poděkovat za všechno,
za ubrus sněhobílý,
za večeři,
za rybičky,
jež vodu čeří,
za víno do ledničky,
za techno,
jež stále zní mi v uších.
Snad ve všech duších
zní teď moje díky.
Díky i za knedlíky,
díky ti za to,
za kytky v květináči.
Jsi moje zlato
a to mi stačí.

Uprostřed nádherné panenské doliny
koná se hostina.
Svatba už začíná
a já čtu noviny.
Utekla svačina,
ať uteče i oběd,
pro mě je velká oběť
trávit ten monoobřad.
Dav vyrovnal se do řad,
jen já tam chybím,
jak jehla v kupce sena.
Pak ji políbím
- svatba je ukončena
a život začíná.

Život je monotónní
soustava stereotypů.
Civím do archetypů
Katky a Blaženy.
Kochám se koleny
a žena? Co mi po ní?
Každý jsme součástí
samostatného světa.
Dělí se do částí,
tak jako v slova věta,
jež protínají
v jediném se bodě.
Tam hrátky začínají.
Je to postel,
ryba ve vodě.
Světský to kostel,
jenž hlásá Kamasútru
- prostředek kterak žít.
Kterak se na svém skútru
nádherně oblažit.
Postel se nesmí narušit.

Tak jednou přijdu domů,
pravda už dlouho tomu,
co měli jsme se rádi.
Teď jak dva kamarádi
si předkládáme ctnosti
v záchvatech žárlivosti.
Co bylo dřív, už není,
ač dosti suverénní
je stále ještě mojí.
V předsíni náhle stojí
dva páry pohorek.
Otylý Onan – spící,
hledá jí pod čepicí
Venušin pahorek,
hrabe se při tom v sponce.
Tak skončil jeden příběh
se šťastným začátkem
a ještě horším koncem.
Život je běh
o závod s děvčátkem.

V ulici
smogem se dusící
vychrtlý pes
pobíhá.
Já sedím v lavici,
přede mnou děs
a soud už probíhá.
Manželka čte si Bravo.
Já nemám ani právo
na vilu s balkonem,
na děti, jež si hrají
na spřáhle za tramvají
- za předním vagónem.
Venku je šerý den
a já jdu do čistírny,
zbavit své šatstvo špíny,
neboť jsem rozveden.
Už vím, že stovkou vět
nedá se vystavět
ni sebeprostší svět.
Život je prostě let
se střenkou per či rukojetí lopat.
Jenom má tvrdý dopad.
Kde ohně štěstí planou?
Loučím se – nashledanou.