Jsi nejlepší můj kamarád
a já neumím poděkovat,
však můžeš ke mně přijít spát,
až budeš potřebovat schovat.

Přijď ke mně honem, kamaráde,
až tělo popálí Ti mráz,
až budeš někde zmírat hladem,
přijď honem, vždyť jsi jeden z nás.

Vždycky, když ucítíš se sám,
když budeš chtít se vypovídat,
pamatuj, že se můžeš k nám
pokaždé bez váhání vydat.

Na stole marně stojí hrnek,
když samota mě zazebe,
zas se mi vracíš do myšlenek,
zas píšu báseň pro Tebe.