Jak jsem se zase napálil

Abych nekřivdil. Ta hodinová přednáška byla opravdu zajímavá životní zkušenost. Ale jednou to stačilo.

Sen o velkých penězích se zase rozplynul. Vlastně - žádný nebyl. Přijel jsem jen ze zvědavosti. Inzerát slibující zajímavou práci pro každého, v kolonce firma vyplněno mezinárodní společnost. Bližší informace na e-mailu. Nejdřív jsem si říkal, že si jen někdo zkoušel, jak se do webové aplikace zadávají inzeráty, a že to není pravé. Nebudu na to odpovídat, abych nebyl za blbce. Ale pak mi zvědavost nedala. Za dotaz nic nedáš.

Z odpovědi jsem se dozvěděl alespoň jméno a mohl získat další informace. Studentka třetího ročníku VŠE, nabízející za maximálně deset hodin práce týdně osm tisíc, to znělo opravdu zajímavě. Z e-mailu jsem se ještě dozvěděl, že se jedná o mezinárodní internetový projekt, který zahrnuje práci jako vedení distribučních jednotek, manažerskou činnost a marketing. Je prý to dost peněz za ne zas až tak složitou práci. Do e-mailu se to ale prý špatně vysvětluje, protože je to trochu složitější. Mám přijít v úterý na Letenské náměstí nebo ve čtvrtek na Novodvorskou.

Takovouhle práci s tak dobrým finančním ohodnocením přece nebude nabízet studentka třetího ročníku. Inzerát byl formulovaný dost negramotně, chyběly veškeré důležité informace… Takže žádná velká očekávání, zbývá jen zvědavost. Co to bude? Pyramidová hra? Součást diplomové práce na téma human resources? Napadala mě i mimopracovní řešení. Netradiční pokus sbalit kluka (nebo holku?), hloupý vtip…

Pak jsem vystoupil z autobusu, rozhlédl se kolem sebe a bylo mi jasno. Včasné prozření mi ušetřilo hodinovou přednášku na téma naše sny a peníze a následné přátelské posezení u kávy na benzínové pumpě nebo v McDonalds.

Díky půlhodinové zpáteční cestě jsem měl dost času přemýšlet.

Tenkrát to začalo podobně. Je to už možná víc než rok, co mi volal spolužák ze základní školy, jestli bych neměl zájem o práci, tentokrát v oblasti reklamy. Je to ale trochu složitější, nejlepší bude, když přijdu na informační schůzku, kde mi všechno poví.

I tenkrát jsem měl jisté pochybnosti. Mojí hlavní motivací bylo, že jsem kamaráda delší dobu neviděl a teď se naskytla příležitost.

Kromě vysokého platu za časově nenáročnou práci tyto dvě události spojuje jedna nepatrná drobnost. Chybějící název společnosti. Ten se smí zájemce dozvědět až na začátku přednášky. Naskýtá se otázka: Proč?

Na konci přednášky si spolužák asi za osm set korun koupil základní balíček, ve kterém byly vzorky “levného” a kvalitního zboží, z jehož prodeje známým měly plynout ony velké peníze za malou práci. Tím jeho malá práce také skončila. Počítám, že základní balíček byste ještě dnes mohli nalézt pod jeho postelí.

Myslím, že tohle je jádro společnosti. Malá skupina lidí, kteří jsou živi z prodeje základních balíčků. Nic proti nim. Vydělávat na lidské blbosti občas neuškodí. Někdy je to dokonce žádoucí. Zbytek společnosti tvoří velké množství lidí, kteří si koupí základní balíček. Věřím dokonce i tomu, že někteří se uchytí a postupem času dosáhnou i oněch slibovaných velkých zisků. Ale nechtěl bych.

Nechtěl bych pracovat ve firmě, za jejíž jméno bych se musel stydět.

Nechtěl bych podávat inzeráty a do kolonky zaměstnavatel psát mezinárodní společnost.