Padrťské rybníky

O Padrťských rybnících se mluvilo hodně. Mluvilo se o nich v souvislosti s částečným zpřístupněním vojenského újezdu Brdy, ale také v souvislosti s americkým radarem, který se měl v blízkosti této unikátní přírodní rezervace stavět.

V roce 2008 byla otevřena cyklostezka, která po hrázi Horního Padrťského rybníka prochází. Stejně jako další cyklistické i pěší trasy ve vojenském výcvikovém prostoru Jince, je přístupná pouze o sobotách, nedělích a státních svátcích.

Dlouho jsem chtěl tento přírodní úkaz vidět. A dlouho se nedařilo. Nebyl čas, nebyly mapy… Ostatně naplánovat samotnou trasu není nikterak jednoduché. Celá cyklostezka totiž měří 20 km a je nutno ji projít za jediný den, protože ve vojenském prostoru nelze přespat (přístupnost je omezena od 7 do 21 hodin, ostatně ve většině trasy je zakázáno opustit cestu).

A pak jsem využil jednoho víkendu po náročné přípravě jedné divadelní akce, kdy jsem se potřeboval vyvětrat a odpočinout si od lidí. Nakoupil jsem mapy, zjistil kudy vedou cyklostezky a naplánoval trasu.

Nejbližší místo u východního konce trasy, kam se lze dostat veřejnou dopravou, je Rožmitál pod Třemšínem. Ten jsem tedy stanovil jako výchozí bod. Ovšem po komplikacích s autobusem, který mi na nepřehledném nádraží Na Knížecí ujel, jsem si trasu prodloužil o dalších osm kilometrů, neboť jsem vyrážel z Březnice.

Těch osm kilometrů jsem ušel ještě večer, abych byl ráno v místě plánovaného výchozího bodu. Stálo to za to. Celou cestu jsem pozoroval podivuhodné útvary na obloze. Na obou obzorech visela temná mračna, předpovídající bouřku, ale polojasno nade mnou mi umožňovalo pozorovat obláčky prozářené západem slunce.

Nad ránem následujícího dne trochu sprchlo. Vlastně celou sobotu pak byly kratičké přeháňky. Ale bylo to příjemné, alespoň nebylo vedro.

Přes Vranovice a Nepomuk jsem svižně pochodoval s jediným záměrem: Dosáhnout svého cíle, Padrťských rybníků, a ještě večer opustit vojenský prostor.

To se nakonec podařilo už odpoledne, a tak jsem ještě téhož dne odjel domů.

Padrťské rybníky jsou opravdu krásné. Svojí velikostí a čistotou mi připomínají horské rybníky kdesi na Šumavě nebo v Novohradských horách. Mají i podobnou historii. Vznikly v 16. století jako nádrže, které umožňovaly plavení dřeva k níže položeným hutím. Bývala u nich obec Padrť a i tu potkal podobný osud jako mnohé šumavské a novohradské vesničky - v 50. letech ji vojáci srovnali se zemí.

Je to místo, které stojí zato vidět. Ovšem to, že k nim byla zavedena cyklostezka, správně napovídá, že je vhodné zamířit sem na kole. Úsek, na kterém Padrťské rybníky leží, mezi Nepomukem a Trokavcem totiž meží 12,5 km a z nejbližšího Trokavce je to sem 5 km - tam se ovšem o víkendu nelze dostat autobusem a na vlak je nutno šlapat přes kopec dalších 8 km do Mirošova, tak jako jsem to toho odpoledne udělal já. Celá cyklostezka, převážně lemovaná po obou stranách cedulemi o zákazu vstupu do vojenského prostoru, je navíc pěšmo vcelku nezajímavá, protože na ní nejsou žádné další zajímavosti, kromě nádherných lesů, které ovšem můžeme vidět i jinde než právě zde.