Rozcestí 

Na rozcestí stojíš a nevíš kam,
cesty jsou všude, však kterou máš jít?
Tak zkus projít všechny a dojdi až tam,
dojdi až tam, kde budou tě chtít. 

Tam pak v těch místech postav svůj dům
a najdi dívku, kterou máš rád,
v tom domě zúroč všechen svůj um,
věčně ten dům ať zůstane stát. 

Není nic snazší, než zasadit strom,
měj však péči, by nepřestal růst,
by nezničil kmen mu blesk nebo hrom,
nebo zlá slova z tvých vlastních úst. 

Pak vychovat syna je poslední čin,
zdroj veškeré lásky a oběť i dar,
tak stůj stále při něm, vždyť je to tvůj syn
a sdílej s ním vždy úspěch i zmar. 

Na rozcestí stojíš, kam máš se dát?
Každý krok bolí a provází strach,
nepřekonáš-li, zůstaneš stát,
pak i tvůj kabát pokryje prach. 

Tak končí každý poslední den,
zmatek a slzy v korunách jív,
pak v noci tě vzbudí podivný sen
a ráno zas všechno bude tak, jak dřív.