Jak přicházejí sny

Dostala se mi do rukou tato velice zvláštní kniha od Richarda Mathesona. Patří k těm, které začnete číst a po prvních pár stránkách se vám nechce přestat, protože vám to nedovolí zvědavost, jak to dopadne. Zároveň vás ovšem nutí neustále přemýšlet o všem, co se děje okolo vás.

Román totiž pojednává o posmrtném životě. Vypráví příběh muže, který zemře při autonehodě, a protože v Zemi zaslíbené trpí odloučením od své ženy, snaží se najít způsob, jak jí sdělit, že je s ním všechno v pořádku, aby se netrápila. Všechno se však zkomplikuje. Ale příběh Vám vyprávět nechci - ten si konec konců přečtete sami. Rád bych Vám sdělil něco jiného.

Každý jistě přemýšlel o posmrtném životě - a ať už v něj věří, nebo nikoli, jistě ho napadlo, že by to mohla být příjemná skutečnost. Musím přiznat, že v průběhu čtení této knihy jsem si mnohokrát přál, aby po smrti raději už nebylo nic.

Odnesl jsem si také jedno důležité poselství. Člověk nikdy nesmí spáchat sebevraždu, neboť ta není řešením, definitivním koncem. Po smrti následuje život po životě, který je v případě sebevrahů daleko horší než ten, který vedli na Zemi. A utéct z něj nelze. Neboť co udělat? Spáchat další sebevraždu? Všechno, co člověk během svého života udělal a na co pomyslel se v tom posmrtném otiskne.

Uvedu tentokrát pouze jednu ukázku ze samého závěru knihy:

Mohu pouze zopakovat jediné. Je-li na tomto rukopise něco pravdy, každý by se měl nad svým životem zamyslet.

Důkladně.