Za mými zády pikle kují
a prase už se opéká.
Já myšlenky své odhazuji
do koše, který přetéká.

Ten koš je plný rudých růží,
jež natrhal jsem přes týden.
Jsem uzavřený v mezikruží,
nemůžu dovnitř, ani ven.

Pozoruji ty kdo tu slídí,
když včely táhnou do pláství.
Ze zoufalosti mnohých lidí
propadám často zoufalství.

Sám stojím po krk v této pasti,
jsem jako jelen – hynoucí,
otočen zády k vlastní vlasti
a čelem v život budoucí.

Sám stojím po krk v této pasti,
ponořen po krk do bahna,
pod hladinou je tělo v strasti
a nad ní hlava bezradná.