Sladkou píseň o přežití
můžeme si nechat zdát,
stejně se tu utopíme,
jak smradlavý krysy.
Na pobřeží maják svítí,
neumíme čarovat,
to co bylo hezké, víme,
že to bylo kdysi.

Tam nahoře v první třídě
nemají se čeho bát,
panikařit není radno,
maj záchranné čluny.
Ti chudáci netuší, že
budou dlouze umírat,
loď je stejně stáhne na dno,
byť při svitu luny.

Místo, abychom si pomáhali,
poperem se o kruhy,
každý myslí na sebe jen,
nebojí se vraždy.
Ostrov je však někde v dáli,
dál než oblouk od duhy,
v ledové vodě nepřežijem,
utopí se každý.