Čekání na autobus

Před několika týdny uřezali a odvezli staré čekárny na autobusových zastávkách v okolí a na chodník namalovali šipky a čáry, kde budou čekárny nové. Říkal jsem si, že by nemusel být problém novou čekárnu hned přivézt a usadit. Ale pochopil jsem, že to udělají asi až druhý den. Další den jsem si říkal, že třeba pracují jen některé dny a udělají to tedy až za týden. Už to bude skoro měsíc a pořád nic. Když člověk čeká na autobus a prší, není se kam schovat. Není to sice nejhorší věc, co se tady děje, ale kdyby mi někdo dokázal smysluplně vysvětlit, proč některé úkony nelze zkoordinovat tak, aby navazovaly bezprostředně po sobě, cítil bych se lépe.

Když už jsme u těch autobusů, obvykle se domů vracím metrem. Vystupuji na Hájích a tam čekám na autobus. Od té doby, co byla většina příměstských autobusů převedena ze Skalky právě sem, to bývá zdraví nebezpečný zážitek. Zastávka příměstských autobusů byla totiž zřízena vepředu, tedy před zastávkou těch městských, které používám já. Příměstské autobusy stojí v zastávce zpravidla dlouhou dobu, obvykle s nastartovaným motorem. Všechny výfukové plyny tak směřují na lidi, kteří na následující zastávce čekají na městské autobusy. Ty navíc kvůli dlouhým autobusům stojícím před nimi občas mají problémy ze zastávky vyjet. Bylo by logické - a myslím, že by to nebyl takový problém - obě zastávky prohodit a příměstské autobusy umístit až jako durhé.