Dopisy

Na stole papír,
obálka a tužka
a sklenka vína
do dna dopitá.
Ještě si myslíš,
že to spraví puška
a náruč jiná
Tě zas přivítá?

Prach sedá na zem,
na postel i kabát
a stará čuba
v křesle hoví si,
všude jsou saze,
měl bys sednout a psát,
je zas na čase
napsat do Pissy.

Sám dobře tušíš,
co je osamění,
snad na tom psaní,
že bys nešetřil.
Do stolu bušíš,
nikdo tu však není,
je to jen zdání
a pak Devětsil.

Tvá milá chodí
po té šikmé věži,
v paměti nosí
Tvoje obrysy,
pluješ sám v lodi
a čas rychle běží,
měl bys už zase
napsat do Pissy.

Za oknem stromy
větrem polámané,
jaro se blíží
krokem mílovým.
Slyšíš znít hromy,
nevíš, co se stane,
až pruty zkřížím
a pak vylovím.

Tak plynou roky,
naposled jdu domů,
pod paží nosím
všechny opisy,
slyším Tvé kroky,
dost už bylo tomu,
vem tužku, prosím,
napiš do Pissy.