Brašna

Mísí se ve mně pocity
a chvějí se mi dásně,
co dokážu já, to i Ty,
proč to vzdávat předčasně.

Vím, že to může těžké být,
však neztrácej se v dálce,
Tvým úkolem je jít se bít,
budu Ti držet palce.

V tom souboji se nevzdávej,
i když to k tomu svádí
a klidně nám teď nadávej
za to, že Tě máme rádi.

Na očích Ti to sám vidím,
máš ji těžkou a plnou,
já proklínám i závidím,
jen když se mračna ženou.

Jsem slzavý, až neznám se,
je mi to líto strašně
a přesto nikdy neptám se,
co nosíš si v té brašně.

Tak už se neboj promluvit,
já přijmu Tvoje slova,
rozděl se se mnou o svůj svit,
já pohladím Tě znova.

Už skončilo to trápení,
teď zase jsme se našli,
díra v duši už tam není
a na ostatní kašli.