Ticho

To ticho je tak podezřelé,
až se mi strachy tají dech.
Jako bych dávno seděl někde v cele,
ve čtyřech bílých holých zdech
a všichni na mě zapomněli.

Ne, není slyšet ani hlesu,
v hlubině ticha tiše tonu.
Mé srdce touží kráčet k lesu,
však moje nohy do betonu
jsou zality už od pondělí.

Ach, jak se mi chce zakřičeti,
však celé hrdlo se mi svírá.
Marně sním v noci o souvětí
a v desce stolu zeje díra
namísto psaní od přítele.

Na dlouhou dobu vzduch se zmrazil,
zamrzly všechny tóny světa.
Mozek teď marně hledá azyl
a zní v něm jenom jedna věta.
To ticho je tak podezřelé.