Nebezpečí na Facebooku

Často se mluví o tom, jak jsou sociální sítě nebezpečné pro možnost zneužití osobních údajů apod. To je sice možná pravda, ale také je nepopiratelným faktem to, že každý je sám zodpovědný za to, co na těchto webech na sebe vyžvaní a případné nebezpečí se tedy týká pouze jednotlivců. Poslední události ale ukázaly jiné nebezpečí pro celou společnost, které se díky Facebooku zviditelnilo.

Před několika týdny se stala zdánlivě banální událost. Uživatelé na Facebooku se stávali fanoušky stránky, která slibovala deseti z nich náhodně vylosovaným výhru iPhonu. Když se přidalo asi 80 tisíc lidí, stránka se náhle změnila na propagaci mladých voličů Jiřího Paroubka.

O něco později se odehrála podobná, nicméně již zdaleka ne tak banální událost. Po tragickém zemětřesení na Haiti se objevila stránka, slibující za každého fanouška desetikorunový dar na pomoc obětem. Následně se ale popis skupiny změnil na rasistický text, který se navíc dost nechutným způsobem vymezuje proti obětem této tragické události a proti pomoci, kterou jim lidé poskytují.

Celá událost mě zaujala hlavně proto, že mezi fanoušky této stránky se ocitla i řada mých přátel a byli jimi dokonce ještě v okamžiku, kdy už se o podvodu psalo na zpravodajských serverech. Důvod je jednoduchý: Lidé se totiž bezhlavě přidávají do všemožných nesmyslných skupin, aniž by se dále zajímali o jejich vývoj, po čase dokonce zapomenou, že členy nějaké takové skupiny jsou (kdo by si to taky pamatoval, když je zapojen v desítkách skupin). Jeden kamarád se mi dokonce svěřil, že když mu přijde nabídka členství v nějaké skupině, tak na to klikne, aniž by to četl a pak už se k tomu třeba i zapomene vrátit. A to je právě ten problém, který se nám díky Facebooku tak krásně odhalil v celé své nahotě.

Hloupý je ten, kdo věří, že za jeho členství ve skupině někdo jiný daruje někomu nějaké peníze. Ještě hloupější je ten, kdo sám nějaké peníze pošle na účet neznámého člověka, který podobnou skupinu organizuje.

Jsem přesvědčen, že všichni mí přátelé se do oné skupiny přidali v dobré víře (hůř už se mi věří, že by všichni byli opravdu tak naivní a věřili, že někdo bude výši svého finančního daru na pomoc odvozovat od počtu fanoušků stránky na Facebooku), ale rozhodně by mnohem víc lidem postiženým přírodní katastrofou pomohli například odesláním DMS. Smutné je, že mnozí se tak možná ještě v této chvíli nevědomky hlásí k textu, který propaguje rasistické myšlenky.

Toto bezhlavé přidávání se do skupin nám ukazuje několik pozoruhodných společenských jevů. Ten méně nebezpečný z nich je, že už nadále nebude možno argumentovat pro různé požadavky počtem lidí, kteří se pod ně na sociálních sítích podepsali - nikdy už totiž nebude zřejmé, jakým případným podvodem byly hlasy získány. Nesmyslné skupiny typu “Nemám rád ranní vstávání” nebo “V těch (výraz označující směs soli, štěrku a tajícího sněhu) se nedá chodit”, ke kterým se přidává každý jen pro vyjádření svého momentálního pocitu (k čemuž byl ostatně původně určen status), totiž vyloženě vybízejí ke zneužití.

Ten ale mnohem nebezpečnější jev, na který ony události poukazují, je stádovité chování naprosté většiny lidí a to i těch, kteří mají dostatečné vzdělání a inteligenci k tomu, aby přemýšleli nad tím, co dělají. Lidé, kteří se přidávají k jakýmkoli skupinám třeba jen podle líbivého názvu, aniž by si přečetli jejich popis, jsou nebezpeční pro společnost. Onen kamarád mi tvrdil, že na Facebooku přece o nic nejde. Ano, i když v tomto případě má ono “nic” podobu rasistického textu, tak ani šest milionů lidí pod ním podepsaných autora k ničemu neopravňuje. Jenomže oblíbené výmluvě, že tohle je jenom Facebook a v realitě se chovám jinak, se příliš věřit nechce. Přidat se do skupiny, která ve svém názvu slibuje šlechetné činy, aniž bych si přečetl její popis, se rovná vhození do urny volebního lístku politické Strany za lepší příští, aniž bych si v jejím programu ověřil, že ono lepší příští spočívá v uvěznění každého, kdo vydělává více než 15 tisíc korun nebo třeba zákazu internetu. Lidé, kteří se chovají takto nezodpovědně, umožnili v minulosti, umožňují v současnosti a zřejmě budou umožňovat i v budoucnu nástup totalitních režimů k moci. To jsou lidé, kteří jsou zodpovědní za čtyřicet let ničím nerušeného vládnutí komunistů v naší zemi.