Ztratil jsem iluze. Prostě to nebyl problém.

Někdy v létě u táty v práci odhalili zaměstnance, který tam delší dobu kradl materiál. Úplně nové role plechů vyvážel a dával je pravděpodobně do sběru. Nikomu tam nebylo divné, proč se vyhazuje nepoužitý materiál. Možná je ale prodával řemeslným živnostníkům. Nikomu materiál nechyběl v účetnictví, nikomu nepřebýval na střeše. Ten člověk během několika měsíců prodal tuny plechu, který byl evidentně kradený a vždy pro něj našel kupce. Prostě to nebyl problém.

Uvědomil jsem si, že téměř každý, koho člověk potká, je ochoten koupit kradenou věc. Došlo mi, že tímto způsobem poškozený charakter může mít třeba 95% lidí, se kterými se stýkám. Začal jsem pochybovat o společnosti, ve které žiji.

Mé pochybnosti však trvaly pouhých čtyřiadvacet hodin. Už k nim není důvod. Den poté se objevila zpráva o lidech, kteří vystudovali vysokou školu za dva měsíce. Prostě to nebyl problém.